V roce 2020 jsme plánovali cestu do severního Toskánska, ale covid rozhodl jinak. Následujícího roku „opatření“ na jihu Evropy nepřinášela příliš jistoty do plánování cest a tak jsme se opět rozhodli pro sever a park do kterého jsme se během první návštěvy v roce 2019 zamilovali. Zhruba 2/3 trasy jsme vedli po známých cestách, ale to, v nádherném prostředí parku, rozhodně nenudí.
Trasa druhého treku.
Tohle, přibližně 8 kg jídla a foťák na krku. Má počáteční zátěž.
Den 1.
Saariselkä. Vyrážíme a drobně prší.
Kosek za Saariselkou. Stále prší.
Pohled zpět na sjezdovky v Saariselce.
Jsme mimo cestu. Prostup terénem znepříjemňují balvany a díry.
Jsme pod kopcem.
Tento potok nás dovede až k cíli.
Den 2.
Autiotupa Kivipää. Typické vybavení srubu pro přespání. Palanda, stůl, plynový vařič a kamna.
Vyrážíme.
Autiotupa Kivipää.
Mokřina pod jezírkem Lassinojanlampi.
Mokřina.
Mokřina.
Jeden z nsčetných potoků.
Lassinoja.
Vypadá to hrůzostrašně. Předpokládáme, že se jedná o běžeckou trať. V zimě to bude lepší.
Plot rozdělující park pro kontrolu chovu sobů.
Řeka Kulasjoki. První vážnější překážka na cestě.
... A její brodění.
Okraj jezera Puilakkalampi
Jezero Puilakkalampi
Jezero Puilakkalampi
Zde nejspíš také bývala voda.
Zde nejspíš také bývala voda.
Zde nejspíš také bývala voda.
Den 3.
Autiotupa Porttikoski. S ohledem na vnitřní prostor se bagáž nechává venku.
Řeka Suomujoki
Řeka Suomujoki
Řeka Suomujoki
Dobře viditelná pěšina podél řeky.
Při minulé návštěvě jsme tento můstek přes Suomujoki, cca 1,3 km od autiotupy pro přechod řeky využili. nyní ho míjíme.
Odpočíváme.
Brodění
Bosé nohy v parku.
Bosé nohy v parku.
Zde už je pěšina jen těžko rozpoznatelná.
Tady je to lepší.
Potůček.
Den 4.
Smrky střídají břízy.
Kousek od pěšiny se bělají hlavy křemenáčů.
Jsme výš a stromy pomalu mizí.
Úchvatná tráva v meandru potoka.
Vodopád Ukselmapää. Předloni jsme ztratili cestu a sápali se vzhůru napravo od něj.
Správná cesta k hřebeni.
Ještě jeden pohled k jezírku pod vodopádem.
Pohled zpět na Paratiisikuru (Rajská soutěska). Tudy jsme přišli.
Oblé hřebety parku.
Usmálo se na nás štěstí a na kopec naproti slunce.
Sedlo Pirunportti (Ďáblova brána).
Ale někdy to jinak nejde.
A znovu příjemná cesta vysokým lesem.
Mokřina potoka Ampuoja
Naštěstí je dost sucho a okraj, který musíme přejít je bez vody,
Jsme nahoře a každou chvíli musíme narazit na pěšinu.
Podařilo se.
Den 12.
Říčka Tuiskujoki
Po pobořeném můstku jsme překonali Tuiskujoki a ohlížíme se zpět k autio-ja varaustupě Tuiskukuru
Další mokřína na cestě.
Pěšina se proplétá mezi tůňkami.
Polární dort.
Rudá, žlutá a zelená. Barvy tundry.
Pěšina je opět jasně viditelná a pohodlná.
Pěšina je opět jasně viditelná a pohodlná.
S pohodlím už je to horší.
Krajina
Zelené jezírko.
Zelené a modré jezírko.
A znovu zelené jezírko.
Pěšina bude kopírovat říčku Vintiläoja.
Říčka Vintiläoja
Říčka Vintiläoja
Říčka Vintiläoja
Říčka Vintiläoja
Říčka Vintiläoja
Říčka Vintiläoja
Kostřičky přesliček.
Říčka Vintiläoja
Pěšina se svažuje k jezeru Salonlampi.
Odtržený záliv jezera Salonlampi.
Jezero Salonlampi
Jezero Salonlampi
Jezero Salonlampi
I tady asi bývala voda.
Řeka Suomujoki
Tajemná mokřina
Boj skály a borovice.
S ohledem na charakter zdejších kopců si název zaslouží.
Sestup.
Přestože se to tu nazývá "oblast divočiny", najde se i vyztužený chodník.
V parku nejsou značené cesty. Údaj na směrovkách je pouze orientační.
Den 5.
Řeka Muorravaarakkajoki.
Dřevník příslušející ke srubu.
Muorravaarakka. Autio-ja varaustupa. Vpravo volná, vlevo pronajítelná část srubu.
Pohled zpět na průsmyk Pirunportti (Devil's Gate).
Náhorní rovina.
Náhorní rovina s dobře patrnou cestou.
Osamělá bříza.
Jdeme dolů a břízky začínají přibývat.
Problesklo slunce.
Květy zla.
Lesem scházíme k dalšímu srubu.
Sauna na břehu Anterinjoki.
Řeka Anterinjoki.
Autiotupa Anterinmukka. Jedna z nejhezčích na naší cestě.
Den 6.
Další cesta pokračuje staré vojenské silnici ze "Zimní války".
Tak takle velké tam byly křemenáče. Bohužel staré a mokré.
Další z potůčků.
Mokřiny podél Anterinjoki.
Mokřiny podél Anterinjoki.
Mokřiny podél Anterinjoki.
Pěšinka.
Vojenská silnice a mokřiny podél Anterinjoki.
Řeka Anterinjoki.
Řeka Anterinjoki.
Řeka Anterinjoki.
Řeka Anterinjoki.
Stará "Vojenská silnice".
Po "silnici" se jde dobře.
Zbytky můstku.
Většinou na "silnici" můstky nebyly.
Odpočinek.
Odpočinek
Dobře patrný násep pro "silnici".
Jsme téměř na "vrcholu" stoupání.
Autio-ja varaustupa Hammaskuru
Říčka Hammasjoki.
Idyla
Zlatá louka.
Odpolední procházka podél Hammasjoki.
Nalevo autio-ja varaustupa Hammaskuru, napravo dřevník a suchý záchod.
Den 7.
Bez názvu
Pěšinka podél potoka Hopiaoja.
Roklinka potoka Hopiaoja ukazuje proč se Laponsku přezdívá Kanada pro chudé.
Potok Hopiaoja
Potok Hopiaoja
Potok Hopiaoja
Potok Hopiaoja
Před námi je další rokle. Potok Siulaoja.
Jsme z toho venku.
Den 8.
Snídaně
Snídaně
Autioptupa Siulanruoktu stojí na plošince ve srázu nad řekou Jaurujoki.
Schodiště ke dřevníku a příchozí pěšině.
Schodiště k řece.
Místy jsou schody dost "opotřebované".
Autiotupa Siulanruoktu
Autiotupa Siulanruoktu
Interiér Siulanruoktu.
Vyrážíme na zpáteční cestu.
Údolí řeky Jaurujoki
Bez názvu
Bříza
Ranní pohoda
Vracíne se do rokle potoka Siulaoja
Pěšina podél potoka je jen těžko rozeznatelná.
Pro sebe jsme si rokli přejmenovali na Death Valley.
Pro sebe jsme si rokli přejmenovali na Death Valley.
I zbytky přesliček evokují kostřičky
Chvilkové rozevření roklinky podél potoka.
Vzápětí je pěšinka opět těsně u vody.
Místo pro oheň a odpočinek.
Tentokrát zůstanou boty suché.
Parohy a lebky sobů jsou pro ozdobu využity poměrně často.
A opět potok Hopiaoja. Půjdeme proti proudu.
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja
Malá Kanada, potok Hopiaoja. Pěšina končí. Po překonání vody budeme opět odkázáni jen na azimut.
Lesy i lesíky nemají prakticky žádný podrost a průchodnost je bezproblémová.
Lesy i lesíky nemají prakticky žádný podrost a průchodnost je bezproblémová.
Den 9.
Pohled zpět na autio-ja varastupu Hammaskuru.
... a na druhou stranu, na pěšinu stoupající do mírného kopce.
Jsme nahoře
Jsme nahoře
Jsme nahoře
Další z bezejmenných potoků.
Smrky
Smrky
Jezírko poblíž místa pro odpočinek.
Odpočinek
Odpočinek
Druhé jezírko u ohniště.
Krajina se opět otevřela.
Pěšina
Vegetace pomalu mizí
Zakrslé břízky a opuštěná borovice
Jsme necelých 400 mnm a krajina je téměř bez vegetace.
Naše pěšina a v dálce náš cíl, jezero Luirojärvi.
Naše pěšina a v dálce náš cíl, jezero Luirojärvi.
Stačí pár výškových metrů a stromy opět získávají na síle.
Rozsáhlá mokřina kolem říčky Sokostinoja připomíná záběry z filmu Cesta do pravěku.
Rozsáhlá mokřina kolem říčky Sokostinoja připomíná záběry z filmu Cesta do pravěku.
Rozsáhlá mokřina kolem říčky Sokostinoja připomíná záběry z filmu Cesta do pravěku.
Rozsáhlá mokřina kolem říčky Sokostinoja připomíná záběry z filmu Cesta do pravěku.
Kolem nás je opět vzrostlý les.
Pěšina v brusinčí. V přímém pohledu dobře viditelná, ...
... při pohledu z boku se ztrácí.
Cíl dnešní etapy, jezero Luirojärvi.
Cíl dnešní etapy, jezero Luirojärvi.
Cíl dnešní etapy, jezero Luirojärvi.
Cíl dnešní etapy, jezero Luirojärvi.
Cíl dnešní etapy, jezero Luirojärvi.
Den 10.
Jezero Luirojärvi
Jezero Luirojärvi
Jezero Luirojärvi
Jezero Luirojärvi
Autio-ja varaustupa Luirojärvi. Jeden z velkých srubů v parku. Vlevo volná a vpravo pronajímatelná část pro 2x 14 osob.
Ne nadarmo se jí přezdívá Hillton.
Dnes vyrážíme po cestě vyježděné od čtyřkolek obsluhujících komplex srubů kolem jezera Luirojärvi.
Míjíme výběžek mořin kolem řeky Luiro
Míjíme výběžek mořin kolem řeky Luiro
... a překonáváme mořinu a ptok Ruotkunoja.
Podle mapy měla být cesta zpevněna dřevěným chodníkem.
Bohužel nebyla.
Jsme opět u plotu ohrazené části parku do níž jsme vstupovali před osmi dny.
Jsme v cíli.
Orientační ukazatel u chaty.
Chata Karapulju
Chata Karapulju. Jedna z malých chat určená pro pět osob.
Chata Karapulju.
Den 11.
Něco pro milovníky běžek.
Detail vázání.
Brusinčí
Blízko od srubu je řeka Luiro.
A musí se přebrodit.
Za řekou je rozsáhlá mokřina.
A tak boty přezouváme až v lese za ní.
Potřebujeme se vrátit do oplocené oblasti. Bránu jsme sice objevili, ale to už jsme dříve plot podlezli.
Za plotem končí pěšina, ale lesem bez podostu se jde dobře.
Dáváme přednost brusinčí před kamenným polem.
Pohled do pravěku.
Přítok Suomujoki
Přítok Suomujoki
Řeka Suomujoki
Řeka Suomujoki
Řeka Suomujoki
Řeka Suomujoki
Cesta se oddělila od řeky. Brzy budeme v cíli.
Blížíme se k hranici oblasti divočiny. Přechod přes mokřinu je upraven.
Muzeum Suomunruoktu
Muzeum Suomunruoktu
Jsme v cíli. Před námi je autio-ja varaustupa Suomunruoktu, napravo dřevník.
Autio-ja varaustupa Suomunruoktu. Otevřená část vpravo.
Přístup k vodě.
Suomujoki nad srubem.
Autio-ja varaustupa Suomunruoktu
Suomujoki
Den 13.
Muzeum Suomunruoktu
Muzeum Suomunruoktu, interier.
Muzeum Suomunruoktu. Postaveno 1935 jako sauna zlatokopů. Za války stáj německých vojáků. V roce 1947 Suomen Latu zrenovoval budovu na první autiotupu v oblasti.
Rameno Suomujoki.
Suomujoki.
Bizardně zkroucený kmen severské borovice.
Bizardně zkroucený kmen severské borovice.
Den 14.
Blanka se dala dohromady a opouštíme oblast divočiny. Cesta pro kola.
Ranní slunce.
Zpočátku sledujeme tok Suomujoki.
Zpočátku sledujeme tok Suomujoki.
Zpočátku sledujeme tok Suomujoki.
Zpočátku sledujeme tok Suomujoki.
Zpočátku sledujeme tok Suomujoki.
Zpočátku sledujeme tok Suomujoki.
Zpočátku sledujeme tok Suomujoki.
Překračujeme přítok Suomujoki.
Přítok Suomujoki.
Stoupáme
Stoupáme
Překonáváme další přítok Suomujoki.
Břízky
Cesta stoupá stále výš.
Stromy mizí.
Potok
Potok
Rokle
Blížíme se k hřebeni.
Osamělá borovice.
Jsme na hřebeni a otevírá se nový pohled do kraje.
Na cestě je jasně patrné, že se blížíme k civilizaci.
Paivätupa Niilanpään
Turistická značka.
Značená cesta.
Rozloučení s divočinou.
Kiilopää, symbolická brána do národního parku Urho Kekkonena.
Jsme v cíli.